On mamahotel může začínat pozvolna, nevinně. Aspoň soudím dle příkladů z okolí. Dítě, sotva po škole, hledá si práci. Je přirozené, že pokud chce, zůstane u rodičů. A že rodiče zpočátku nechtějí přispívat. Horší je, že někdy si rodiče neřeknou nikdy, čekají, že to napadne mladýho, ale nic se nemění. A nakonec důchodce živí třicátníka. Ten si myslí, že když jednou za měsíc nakoupí, tak je to v pořádku. A v mém okolí to pokračovalo tak, že z třicátníka se stal nespokojený a zahořklý čtyřicátník, který matku peskoval, co koupila a co nekoupila a nepřispěl penězi ani prací. Samozřejmě že je velká chyba na straně rodičů, že to dopustili... ale věřím, že pokud v tomto kolotoči jste, je těžké udělat najednou násilný řez.
Mně přijde zdravé, pokud to jde, aby dospělé děti žili nějaký čas sami v podnájmu, protloukali se. A až si založí rodinu, samozřejmě jim pomáhat jako babi a děda, s vnoučaty, prostě normálka. Ale je zdravé to odstřižení. Aby si zkusili, co to je sami si nakupovat, prát, mít spotřebiče, vařit, platit nájem, starat se o to mít práci...atd atd.