vidiš to

a já bych měla první reakci a první pocity určitě, znám se, taky ve stylu - neposlouchá mne, nevnímá mne, nerespektuje , moje NE NECHCI, NEBUDU.

Ale je mi, do prčit, dost přes čtyřicet, a začínám považovat za známku zralosti a dospělosti i to, že tyhle pocity překonám, že se nad to pokusím povznést, splasknou to trochu . Ne pokaždý se to povede, ale když jo, je to strašně osvobozující a příjemné

samozřejmě kdyby mi objektivní důvody bránily dar využít, tak bych se nelámala v pase, ale pokud bych sebezpytovávím zjistila, že nepřichází v úvahu , abych to využila jen proto, že jsem řekla NE a mám raněné ego, když jsem ten dar dostala, tak bych se opravdu snažila zabojovat proti svému vzdoru .