Já klidně přiznám, že něco nezvládnu, a hodně věcí bych delegovala, a klidně bych se vzdala zaměstnání a věnovala se věcem, které vlastně nepotřebuju, jako ta dáma, ale ona jaksi opomíjí, že sdělit "to nezvládnu", "už nemůžu", jaksi vyjde do prázdna, když životní situace neumožňuje delegovat; a já jsem špatný příklad, mám se fajn, znám ženské, které jedou od nevidím do nevidím, protože prostě nemají na koho část zátěže přehodit a zároveň nemají peníze, aby si pomoc koupily - co jim pomůže hlásat světu, že už to neunesou?
miluju hraběcí rady