Irmi, asi to má každý jinak, ale když zemřela babička (nedávno), máma byla velmi ráda, že její šaty a osobní věci jsme vyklízeli my (vnuci). Ona by to nedávala, měla babičku doma na dožití a pak pár měsíců v LDN, ale i tak prostě ta psychika je prevít.
Ve tvé situaci bych i já uvítala pomoc někoho méně zainteresovaného. Zejména, když je ti představa, že to nosí někdo jiný nepříjemná. Ono se při přebírání těch věcí dostaví vzpomínky, vůně....zvaž i tohle.