Já se té fixaci na matku nedivím. Pokud je natolik zvláštní, že nezvládá vztahy s dalšími lidmi, tak ta matka je pro něj ten pevný bod. Za ta léta to s ním umí a on ví, co od ní může čekat. "Pečující" matka taky nepůjde proti němu, nebude ho stavět do pro něj nepříjemných situací a nepříjemné je asi skoro všechno, co nezná, nebo na co není zvyklý.
Kdyby to byla láska jako trám a záleželo by ti na něm tak moc, že bys s ním chtěla být a pracovat na tom vztahu, tak bych si chtěla promluvit s tou matkou o tom, jak to vidí ona. Jestli by ti chtěla pomoci v tom, aby se od ní odpoutal, zda ji ta fixace otravuje a tak.
Bohužel i v tomhle můžeš narazit, protože některé ženy, které třeba celý život víceméně pečují o své potomky to mohou vnímat sice jako oběť, ale nebudou chtít se toho vzdát, protože pak by musely více žít svůj život. Po těch všech letech jim ten stav může vyhovovat.