dobrý den, asi se potřebuji vypsat z pocitu úzkosti či nevím jinak jak to popsat. Mám vztah, fungující, 2 milující děti, práci, kde bydlet, co jíst a pod. Ovšem, čím dál častěji mne přepadají , nevím jak to přesně říct, hmury či uvědomění si smrti, smrtelnosti své. KOlikrát za den mne toto přepadá, odháním pocit, či myšlenku na smrt, vším možným.. prací, čtením a pod. ovšem toto mne vždy dostihne. Dávno vím, že honit se za víc peněž, víc úspěchů v práci apod. nemá smysl, věděla jsem to racionálně již dávno, jinak by se má kariéra ubíra dávno jiným směrem. Vím racionálně že děti vyrostou, nebudou mne potřebovat, ostatně vychovávám je k samostatnosti, ale ten ,,pocit, ve dne se smrtí mne naprosto ochromuje... já nevím jak více to popsat, stačí mi k radosti a pocitu pohody málo, nemusím mít tzn.. dům svých snů, ostatně bydlím v nájmu. Bojím se příteli či někomu svěřit... v nedávné době do určité úzkosti se dostala žena v rodinném kruhu, a nevím podrobnosti, ale rodina toto vnímala jako ,,pomatení,, a pod. JSem vysloveně rodinný typ, nemám n ikoho blízkého přítele, kamarádka díky změně práce se neozývá a nemám komu se svěřit.. omlouvám se za zdržení při přečtení, racionálně vím že umřu, ale ty myšlenky nemohu s nimi pracovat... ach jo