Přidat odpověď
kdoto, uznávám, že cesty k diagnóze mohou být různé. Moje výhoda je ta, že se ve zdravotnictví celkem orientuji, takže se, většinou na vyšetření čehokoli dokážu dostat ve chvíli, kdy to potřebuji, a proto když jsem pojala podezření, že syn není se svou přemírou energie až tak typický chlapeček, začala jsem pátrat už ve školce a celý ten kolotoč rozjela dřív, u dcery posléze taktéž. Za nás musím říct, že nám léky nikdo přehnaně necpal, jen okrajově doporučil jako možnost ke zvážení, ale došlo na ně opravdu až v těch 13,5 letech, kdy si myslím, že zaúřadovala puberta a v kombinaci s ADHD se jeho koncentrace stala neudržitelnou pro něj samotného, takže vlastně ten impulz pro medikaci dal on sám. Náš dorostový psychiatr ho vyšetřoval dost dlouho, než mu léky napsal, rozhodně to nebylo tak, že by nám dal krabičku mezi dveřmi. Syn má skvělou školu i učitele, kteří dobře spolupracují, prostředí pro výuku má takřka ideální, přesto to v danou chvíli nešlo a lék mu znatelně pomohl, za což jsem ráda. A taky jsem ráda, že si ho opravdu dávkuje jen v době potřeby, nebere ho jako nutnou berličku pro denní fungování, na kroužky a doma je bez něj a zvládá to on i my. Má hodně pohybu, to mu taky pomáhá a ve škole to taky dost vyrovnává dokonalou pamětí.
Předchozí