kdoto, tak to, co píšeš, je fakt na změnu lékařů. Je nesmysl muset bojovat i s těmi, kteří vám mají pomoci. Syn bral dlouhé roky EyeQ, nejí cukr, hodně sportuje, řekla bych, že částečný vliv to má, ale že by to dělalo zázraky, to ne. U něj tedy z projevů převládá impulzivita, pracujeme s tím, s většími či menšími úspěchy, dle období. Co se papírů pro školu týká, docela dlouho nebylo nunté to nějak extrémně řešit, jen jsme předložili doporučení z PPP a víc nebylo potřeba.
Až na druhém stupni dostal nějaký konkrétní Plán podpory výuky a když pak změnil školu, tak má téměř ideální podmínky. Je u něj vidět, že mu svědčí menší třídní kolektiv, do páté třídy jich bylo ve třídě 17, to bylo fajn, pak je spojili a rázem jich bylo 33 a to byl celkem problém. Do osmičky jsme ho dali do klasické vesnické malotřídky, kde jsou ve ročníku tři a celý druhý stupeň čítá 12 žáků, což je velký rozdíl, přesto to vnitřní napětí stouplo a Ritalin má, prakticky hlavně proto, že se chce dobře začlenit, nechce vyčnívat /jak jich je málo, je na něj víc vidět/.
Co mi u něj udivuje, že je schopný dělat tři věci najednou, do toho jen tak mimochodem poslouchat výklad a na závěr přesně zopakovat, co kdo říkal /a za týden či měsíc to stále vědět/. To je jeho nesporná výhoda, která mu pomáhá, takže u něj není problém s učením,ale spíš s tím, že při učení ruší okolí. Je hodně ukecaný /sledovat s ním doma film, je zážitek, v kině se ovládne, ale stojí ho to nemalé úsilí/, ale díky výřečnosti zas ledasco vyřídí, když jsou někde se školou a ostatní se stydí, vyšlou spolužáci jeho a on jim všechno zjistí a zařídí, nebojí se vystupovat na veřejnosti, prostě všechno má své plusy i mínusy. Každopádně se s ním nenudíme.