Záleží na kontextu.... pro Korejce jsem pracovala a bylo to peklo. Klanění nevyžadoval (i když teda jsem jednou byla na koberečku s tím, že se mu špatně pracuje, když ho vítám v práci tím, že řeknu dobrý den - ale pak nebyl schopnej definovat, co teda mám dělat jinak), ale nápady měl hovězí... třeba s tím, že musím dělat záznamy, kdy a proč opouštím svou židli - tak jsem měla vyvěšený nad sebou papír, kam jsem pečlivě zapisovala, jestli jsem šla na malou nebo na velkou a tak... po třech dnech si toho všimnul (nebo mu to někdo donesl) a papír vztekle strhnul a tím to skončilo.
Pak přišel s tím, že budu mít 24/7 pohotovost a musím být na telefonu a schopná do půl hodiny přijet do kanceláře (to byl hysterickej z toho, že v pátek večer nezamknul kancelář a volala mu ochranka a musel přijet zkontrolovat, že se nejednalo o vloupání). Tak jsem mu řekla, že za prvé je to protizákonné a za druhé, že chci dvojnásobný plat za víkendy. Řval jak tur, takže jsem mu doporučila zavolat podnikovému právníkovi. Půl hodiny řval na právníka, ale pak už se k tématu nevrátil. Asi mu i právník potvrdil, že nekonečnou pracovní dobu nemůže vyžadovat.
Veselo s ním bylo... pak v Korei zavřeli ředitele čebolu, a celému vedení sebrali pasy - kromě tohodle magora, který jaksi v Korei nebyl přítomen... značně zkrotnul. I když si asi myslel, že nečtu zprávy nebo co a předstíral, že se nic neděje - akorát jsem musela zrušit jeho služebku do Koree.... tak jsem se ho pak chodila ptát, nakdy to mám přebukovat a tak... se kroutil jak had... . Vydržela jsem to jen proto, že jsem byla těhotná a věděla jsem, že firma jde do bankrotu... hledat novou práci na pár měsíců mi nepřišlo jako smysluplné řešení...