Tak lehký úklon hlavy bych určitě zvládla, pokud by to byl pro ně výraz nějaké profesní úcty.
Jinak ne.
Tohle mám asi zakódované ještě z dětství, kdy jsem musela (i jako docela hodná holka) klečet a pak se ještě dokonce jednou vkleče omluvit (za to, že jsem bulela stýskajíc si po mamince). Pak už jsem si teda brečet a dávat najevo emoce v tomto rodinném kruhu nikdy nedovolila.
Přijde mi to z podobného ranku, pro mě vevnitř.

Prostě - klanět se nikomu nebudu