Bude mi za chvíli 50 a podle mého nebyly SNADNO DOSTUPNÉ nikde a nikdy.

Byly za totáče. .. malé, přihlášení k babičce, pokud byla babička.. co přežila to vystěhování odjinud
nebo do státní služby - tj. vojáci, policisté, učitelé v některých lokalitách, lékaři, pak to šlo samospádem, ale dost se řešily metry a užitnost bytu

nevím, zda si pamatují sama nebo z vyprávění - nadměrné metry, kdo měl větší byt, byl tam někdo šoupnut.

My jsme za mého dětství žily první 2 rodiny a pak 4 rodiny s dětmi, to bylo 12-16 lidí ve 3+1. Rodiny mívaly pokojíček, zbytek společný. Takže babi s dědou měli společný obývák. Jedna kuchyně.
Pro nás dostupné nebyly. Rodiče v té době stavěli dům, příbuzní zdědili ruinu, co opravovali... nová doba jim nahrála.. 150 tisíc hypotéky do tehdejšího důchodu začal být malý zlomek příjmu.

Dneska nepředstavitelné, když máme 4 lidi 2 koupelny a 3 záchody.

Ale třeba kamarád měl startovní byt s babí a následně po babí.. ale s babí

Rodiči začali stavět, nová doba jim nahrála. 150 tisíc úvěru, co měli do důchodu spláceli na konci po 300 korunách. Podobně příbuzní.

Rozhodnutí mít nemovitost a splácet ji byl ale podle mého vždy obrovský úvazek.