Chápu tě.
Starší dcera v devítce se s učením a organizací popasovava statečně už tak od šesté třídy. Vlastně od jedněch prázdnin kdy zjistila, že její chaotická matka (pracující v té době - ó jaká ironie osudu - jako event coordinator) jí zvorala termíny letních táborů a tak si našla diář a do něj si vše zapisuje. systém si vytvořila sama a funguje jí. Dopomoc chce jen u větších akcí typu několikastránková prezentace, tě třeba dělá absolventskou práci, sama si vymyslela že ji napíše v angličtině. Tak to jí pomáhám s pravopisem, sem tam s úpravou atd. Nechá si poradit, je aktivní a sama si řekne co jí vyhovuje.

Mladší syn aktuálně v šestce. Od druhé třídy diagnostika poruchy učení "jako prase" (psycholožka je naše příbuzná). Syn je chytrej a šikovnej a na většinu věcí i trpělivej (ruční práce, výtvarno, hudba, sport), ale jak dojde na školu a učení, jako by mu někdo vypnul půl mozku. Plus zapomínání všeho druhu spolu s organizací na nule. Po jeho dvojité rediagnostice jsem musela uznat, že dost specifik sedí i na mě (nezvládám rutinu, počty a celková sebeorganizace je slabší). Syn má teda nejhorší tu češtinu, čtení skoro nic a psaní děs běs co se gramatiky tyce. Tedy drama nastává už v momentě, kdy si má přečíst zadání. Samostatnost je v tomhle nízká, buď abi číst nezačne, nebo to nedočte, nebo překrouti čtené, možnosti je víc :(( Už jen přechod na druhý stupeň byla celkem změna. Něco kupodivu k lepšímu (hlavně u chlapů učitelů), něco k horšímu (hlavně čeština s perfekcionistickou pančelkou).
No a teď do toho domškola. Myslela jsem, že to půjde, ostatně jsem ji měla kdysi s dcerou v cizině, ale to jsem byla doma a ona v druhé/třetí třídě. První dva týdny jsem doma byla, snažila jsem se. Pak jsem šla fulltime do práce a po třech týdnech zjistila, že syn nedělal nic (též tisknutí pouze v práci, doma stroj odmítá poslušnost a já nemám chuť to brát nekam na opravu ani kupovat nový). Škola měla Bakaláře už předtím, tak že budou vše zasílat přes ně. Ale pouze jako "komens", čili do zpráv. Což první týden šlo, druhý se to zaplnilo a od třetího týdne je v tom akorát maglajz. Některé přílohy se nedaly otevřít, někdy se nedalo na zprávu odpovědět resp nešlo nic přiložit. Když se člověk ozval, z poloviny byly reakce podrážděné, jako že "přece už jsem to posílala...". Když jsem skoku upozornila, že by úkoly mohou dávat do sekce "úkoly", právě aby tam byla kontrola odevzdání, nijak na to nereagovali. Jo jednou dali anketu, jestli jako mají děti možnost dostat se na PC a tak, ale úplně diletantsky udělanou, odpovědi pouze ano/ne.

K organizaci - nejdřív jsme psali papír s úkoly, odškrtávali. Ztratil se. Pak kalendář na stůl, zapomněl otáčet a dopisovat. Pak jsem občas něco zapomněla vytisknout já. Pak jsme se ztratili v čase a prostoru. Po Velikonocích začali ve škole ti aktivnější učitele (děkuju) vymyslet nové možnosti. Učitel matiky si založil Google classroom. Fajn, jenže nepoužívám Gmail. Tak jsem si ho zakládala a nechtělo mě to přihlásit, že prý už účet mám, heslo jsem samozřejmě nevěděla jeho obnova byla na telefon co jsem kdysi měla služební..., no prozradím že moje asi naposedme ověření je ve stylu "faktuzkurvanevim3".
Jo a doma nemáme PC, teda manžel má pracovní ntb. Takže jsme mohli jen když byl in s notasem doma. Pak teda synovi jsem něco stáhla na telefon (Word a PDF a tak) a zřejmě i nebo navíc, protože Google pay si stáhli platbu 2500 a nepodařilo se nám ji vyreklamovat....
Do toho paní cestinarka měla potřebu nás upomínat o úkoly a diktáty a posílala sedmistrankova zadáni (sice roztomilé obrázky, ale mě obcházely mrákoty jen jsem to tiskla). Anglictinarka začala jsem taky používat nějakou aplikaci na slovíčka, ti šlo naštěstí v telefonu.
Pak začaly po Velikonocích dobrovolné on-line konzultace přes zoom. To jsme taky vykoumali jak se přihlásit, a jemu jsem vytiskla rozvrh kdy má co, a ten den ráno mu připomenu, že se má zapojit. Bývají tam tak 1-4 děti na té hodině.
Ve finále to máme tak, ze úkoly dělám se synem v sobotu. Projedeme co má, co jsem vytiskla, co si kam nalepí a co musí odevzdat (když to najdeme). Co nás baví tomu se věnujeme (zeměpis - Afrika), co ne, udělá jen ti nejnutnější. Když je něco delšího, přípravu si dela přes den sám a večer/v sobotu to dodelame. Večer moc elánu nemivam, přijdu v půl šesté a chci se najíst, dojít si na WC, poslechnout si jak se děti měly, udělat jim něco k jídlu.... Někdy se k učení dostaneme v osm večer, někdy vůbec. Učení se trochu zredukovalo casem. Z předmětů jsou aktuální:
- MAT (fajn vysvětlení, video podpora, online testy, konzultace, zájem o studenty, zpětná vazba)
- CJ, (předlouhé zápisy, pravda hezký zpracované, ale odradí mě hned ze napíše hodinovou dotaci třeba 5 vyučovacích hodin), má splacanou mluvnici, sloh a literaturu, z každého zvlášť úkol)
- AJ, (celkem ok, zápisy minimalistické ale funkční, navíc aplikace na slovíčka)
- zeměpis (jednoduché prezentace a naskenované pracovní listy, jen kratičké úkoly, syna naštěstí zajímá)
- dějepis (jako zeměpis, plus odkazy na krátká videa na YouTube k tématu)
Přírodopis jen občas, mají děsnou učitelku bez jakékoliv invence, styl: udělejte si zápis z prezentace a už se tématu nebudeme venovat... (Z téhle její věty mě berou mory, jak pak mají mít děti nějaký vztah k přírodě, když ti zredukuje na dvě stránky a info že jim to k ničemu nebude).
Ostatni učitele se po jednom pokusu zdejchli a nedávají nic, ani jako dobrovolné úkoly, ani jako inspiraci. Prostě vymizeli a nijak se neprojevují....
Takže už to neberu jako nějaký mus a drama. Co stihneme uděláme, zbytek nikdo hodnotit nemuze. Ve výnosu ministerstva je, že nemohou hodnotit hůř než v pololetí, to už by muselo být extra problém. A příští školní rok se uvidí jak to poběží.

Musím ale říct, že v souvislosti s blížícím se vysvědčením jsem se zamýšlela nad možnosti jak to udělat, aby se rodiče mohou vyjádřit a taky "oznamkovat" svou školu, aby měli zpětnou vazbu. Zkusím se obrátit na místní MAP, třeba se toho chytnou.