Kopřivo, jednou jsem už taky jednoho člověka "propustila". Je to nepříjemné, hlavně když ho nepropouštíš proto, že se nějak prohřešil nebo je líný atd.
Kromě toho jsem už udělala i to, že "všichni dostali ubráno", aby se celek udržel. Mám štěstí v tom, že jde o čtyři lidi, ale není to o tolik méně než šest. Dohodli jsme se, i když nemuseli, mohli mi říct, že mi na to pečou a jdou ke konkurenci, které je všude bambirion.
Realita je, že propouštění zaměstnanců se děje. Podle mě ale šéf by měl mít koule se sám rozhodnout, na nic se nevymlouvat a chovat se férově.
JAK se šéf rozhodne, to je jeho věc, má svoje kritéria. Málo šéfů to dokáže. Povídání o "výkonnosti" se já osobně musím leda smát, protože jako zaměstnanec jsem zažila hodně různých porovnávání výkonnosti, ale vždycky šlo jen o to, aby se ukázalo, že ten, koho chce šéf mít v kádru, je "objektivně nejlepší". Vyžadovat k tomu ještě schválení od vox populi je haluz, ale spíš je to prostě jen hra.