Jen výkřik do tmy, ale já už opravdu nemůžu dál.
Přes rok máme zavřené podniky- měli jsme hospody, ztráta je zhruba 800 tisíc měsíčně. komenzace jsou mizivé, 500kč/den, to máte měsíčně 15 000+- , máme hypotéku, hodně půjček, celkem měsíčně splácíme kolem 80 000.- měli jsme finanční rezervu 1 700 000, která je už pryč, nikdo nám neodpustí sociální, náhradu za nájmy dostáváme ve výši 40 procent, a z obřím zpožděním- čekáme na peníze za listopad!!! zálohy na energie nám neodpustili, a protože na ně nemáme, odstřihli nám 2 podniky, což mělo za následek popraskání trubek s vodou a další . Našli jsme si tedy přechodné brigády, máme 3 děti, syn v 5.třídě se učí doma sám, dcerky byly ve školce, kterou nám teď zavřeli takže nemůžeme do práce. Nemáme z čeho žít, budeme muset prodat dům, auta jsme prodali už dávno, dluhy rostou, všude penále, na hodně věcí už exekuce, ze které se nevyhrabou ani naše děti. Možnost útěku do zahraničí už asi taky padne, né, že by to k něčemu bylo. Jeden z našich blízkých přátel spáchal sebevraždu, druhý se o to nedávno pokusil. Nemít děti už si to hodím. Nevím kde vzít a nekrást. Děti na hlídání nemáme kam dát, chůvu si nemohu dovolit, naši bydlí 200 km daleko, druhé prarodiče nemáme. Do práce děti vzít nemůžu. Zůstat doma na 60% mohou jen ti, co mají hpp. Já už prostě nemůžu, mám chuť se na vše vykašlat, opatření jsou nesmyslná, už ani nechceme nic dodržovat, nemáme žádnou motivaci, není světlo na konci tunelu. Já vím, že mi tady nikdo nepomůže, není jak. A když si představím ty máme co žijou samy, a přišly o možnost dát děti do školky aby si mohly vydělat na živobytí, je mi zle z toho co jsme si zvolili.