Hadice, ale to, že některé děti (někdy) pomáhají, neznamená, že je doma všechno v pohodě a když nepomáhají, tak že je matka strašnou matkou. To je všechno složitější, přeci.
Já se zase někdy směju, když čtu stížnosti, jak některé děti jsou hubaté, odmlouvají apod. To naše děti třeba skoro vůbec nedělají (asi je jim jasné, že by se jim pak nevedlo dobře ). Speciálně syn je odborník na milé odpovědi typu "ano, mami", "už jdu, mami", "samozřejmě, hned to udělám" ... A já spokojeně odcházím. Za 20 minut zjišťuju, že dítě zaujímá stále stejnou polohu (obvykle u nějakého přístroje). Jdu svůj požadavek reklamovat a slyším své vychované dítě: "jasně mami, promiň, už fakt jdu, jen jsem tady něco dodělával" (do školy třeba) ... Opět v klidu odcházím, abych mohla za 15 minut zjistit, že se stále nic nezměnilo ... Pokud časem vypěním a začnu se vztekat, dozvím se: "proč na mě křičíš, vždyť už jdu"