tyhle stavy u mne přicházejí pokaždé v rámci mého období splínu... toužím po chatě na samotě v lese, bez příjezdové cesty, obehnané vysokým plotem... toužím strávit aspoň týden bez lidí, aby na mne nikdo nemluvil, nedíval se, nekomunikoval...
v časech nejhorších toužím zalézt do lesa, lehnout si pod strom a počkat až přijde konec (a mé zákeřné já mi hned v duchu šeptá "po 5 minutách by tě bolela záda, kyčle, pak bys nemohla vstát, táhlo by ti na záda a modlila by ses, aby ti někdo pomohl na nohy"
)
v reálu utíkám do sauny - tam se prohřeju a pak v odpočívárně ležím v tichu, nekomunikuju a čerpám energii... teď s podzimem jsem zase začala chodit 3x týdně
(úplně nejlepší odpočívárnu mají v saunii, tam se nesmí mluvit!!!
)