Naprosto rozumím.
Zažila jsem něco podobného kdysi dávno v mládí.
Osm hodin nekonečného čekání na konec pracovní doby je snad horší než osm hodin kmitání.
Úplně chápu, že dlouhodobě to vede k pocitu marnosti.
Já jsem tehdy byla bez závazků a na začátku pracovní dráhy, změnu jsem podnikla snadno.
Užila jsem si pak ještě bohatě toho kmitání
Ve věku 40+ bych určitě hledala změnu, máš před sebou nějakých dvacet let, stálo by za to pracovat na něčem smysluplném.