Mám dost práce, a často je i po těch letech relativně podnětná, není to furt totéž dokola. Ale jsem úplně vyhořelá a deprimovaná a demotivovaná, protože ta práce je vzhledem ke konkrétním okolnostem úplně zbytečná, nyní již zcela.

Ono se to možná vyřeší samo, protože nemáme momentálně prachy na provoz. Ale bojím se toho, je mi málem 50.

Ale úplně ti rozumím, když člověk zabíjí hodiny svého života nečinností nebo zbytečnou činností, skoro bych řekla momentálně činností pro činnost, tak to duševně ubíjející.

Hele, ale když máš v práci čas - nemohla bys třeba studovat jazyk, VŠ, nebo něco, co by třeba mělo i význam pro tvého současného zaměstnavatele, abys mu mohla časem nabídnout víc? Evidentně ti nikdo nechce dát výpověď, když na sebe nebudeš upozorňovat, tak co to vzít jako studijní "volno"?