Psycholog pomůže jen tomu, kdo sám chce. Valkýra nechce, píše to tu opakovaně roky prakticky v každé diskuzi stále dokola - nechce pomoc, chce být taková jaká je, nechce nic ani řešit, natož vyřešit, může v tomhle vesele žít až do smrti /a nejspíš bude/, tak proč jí chcete předělávat?
Pro okolí to může být nervy drásající, protože pomoc je snadná a na první pohled všem jasná, ale když dotyčná nechce, tak je to neproveditelné. Mám takovou matku, vím o čem mluvím. Nehnulo s ní nikdy nic, šancí měla milion, nevyužila je, ona se prostě chce trápit, tak ať se trápí. Dokonce má vystudovaný psychologický obor a ostatním v podobné situaci radila, to je paradox. Trvalo mi roky než jsem to akceptovala natolik, že jí nezachraňuju /neříkám, že mi to neštve, ale už vím, že s tím neudělám nic/. Jen si hlídám, aby mi to nezasahovalo do života ideálně vůbec nebo jen minimálně, protože se nemíním nechat do toho zatáhnout a kazit si tím život. Místním záchranářkám bych doporučila, nechat Val žít tak, jak si ona sama přeje.