Zeleninu jsem díky dětství za socíku chápala jako to, co se dávalo v hospodě automaticky k masu s bramborem a říkalo se tomu "obloha" , myslím, že to nebylo úplně poživatelné. Jsem z pahorkatiny, když se tam urodilo, tak to byly brambory nebo mrkev do polívky. Rajčata se kupovala jako lahůdka, dědeček si to obřadně krájel na chleba, dětem se to moc nedávalo, páč by to beztak rozpatlaly a nevychutnaly. Když byla plná sezona a měli je i v konzumu, udělalo se nesmyslné a vydušené lečo, co vypadalo jako 2x použité.
Jediné, co jsme měli vždy a na všem, byla pažitka neboli šnitlík. Taky cibule, ale to nebylo pro děti.

Za stara jsem ovšem zeleninu adoptovala, vlastně neusnu bez toho, abych nezchroustala nějaký košťál a poslední léta jsem vysloveně závislá na kimči.