"Takže zařvavší nadřízený může být naopak čitelný a férový a fajn."

Pro mě je ale nepřijatelný, pod někým, kdo řve, nedokážu pracovat. Na druhou stranu vím, že někomu to vyhovuje. Ale ani tak na něj řvát nebudu.

"úplně obecně k tomu učitelství a kompetencím: ono to úplně nesouvisí"

Ono to právě souvisí velmi, pořád padá otázka, co má základní školství vlastně naučit a ty klíčové kompetence jsou odpověď. Nejde o to dosáhnout v nich nejvyšší úrovně, ale to rozvíjení by měl být základ všeho, co se ve výuce děje.

Vztah učitel - žák je vztah dvou lidských bytostí stejně jako vztah učitele a ředitele. Neschopnost vymezit se proti nerovnému jednání (tedy vynucování si něčeho z pozice moci bez ohledu na právo, ne proto, že to patří k povinnostem té životní role) znamená, že dotyčný nemá dostatečně rozvinutou kompetenci sociální a personální (vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj;
ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty).

A pokud někomu přijde normální, že se na něj řve, tak mu většinou ani nevadí na někoho zařvat, zejména když se cítí "oprávněn".

Taky jsem nepsala, že by neschopnost vymezit se znamenala neschopnost učit, psala jsem, že Zufi učí občanku a dějepis, aniž bych hodnotila jak. To nevím. Ale tomu rozvíjení životních dovedností je přeci jen něco jiného.