Půlko, jenže ty to hodnotíš optikou svého mladého a žádaného oboru, mírně specifického.

V tradičních kolektivech člověk (mnohdy důvodně) předchází zbytečným problémům tím, že například jede na TB, i když nechce.

Já jsem nastupovala na své současné místo v době, kdy mě jakékoliv pracovní a karierní strategie byly fakt kdesi, začala jsem pracovat víceméně hlavně proto, aby si mamička nedělala starosti, že se zblázním.
Obecně jsem dost spontánní člověk s malým pudem sebezáchovy.

Přesto, když šéf rozjel "moderní personalistiku" a začal pořádat akce typu "společná procházka s dětmi" nebo "kup si něco hezkého do kanceláře" a mně to fakt mírně obtěžovalo, z hlediska pozice jsem to vyhodnotila jako užitečný opruz. A měla jsem pravdu

Pozic, kde se cení, že někdo řekne velmi sofistikovaně lépe řečeno asertivně "polibte si prdel" je opravdu menšina.