Přidat odpověď
Kdysi jsem pátrala a nevypátrala nic. Po letech jsem se dozvěděla, že jsem měla poslat k chovatelce policii, ale ta by nejspíš stejně nic nevyřešila, protože zvířata byla zdravá.
Koupila jsem tehdy obtížně sehnatelné kotě (koťata se zadávala, když byla ještě matka březí, jinak v podstatě nebyla šance). Kotě bylo 3měsíční a neprodané, což bylo samo o sobě divné. Odmítli ukázat chov. Přiznala jsem, že chci mazlíčka. Nechali mě čekat 15–20 minut, pak přinesli vzpínající se kotě. Za chvíli se zázračně uklidnilo, opravdu to byl mazlík. Celou cestu v autě mi seděl na rameni a předl (asi 1,5 hodiny).
To už ale nikdy neudělal, celoživotně to byl extrémně nekontaktní kocour, nikdy se nenechal vzít do náručí, pohladit se nechal až asi po dvou letech. Hádám, že žil někde v kleci, vůbec neznal lidi, když jsem pro něj přišla, dali mu diazepam a čekali, až zabere. Jinak si to fakt nedovedu vysvětlit.
Předchozí