"Bylo to u třetího dítětě, ale tolik lidí se cítilo být lepší a nadřazení, že to by oni nikdy a zvládali by být roky doma, ačkoliv sami třetí dítě nebo mnohdy ani druhé dítě nikdy neměli. Musím říct, že ten náhled na krkavčí matky, které pracují, a na krkavčí otce, kteří naopak samostatně nevydělají dostatečně na uživení celé zlaté klece pro kompletní rodinu, mě tehdy celkem i překvapil."

Jo, to je druhá věc. Hodně žen investuje spoustu let do svého vzdělávání, a pak práce. A úderem více dětí, co? Má odejít na 3-9 let domu na rodičák a veškeré financování rodiny hodit na hrb partnerovi? Mně v tom chybí respekt k tomu, že ne každá ženská se chce jen tak zavřít na mnoho let doma s dětma, ale že chce mít děti i práci, která ji uspokojuje zase v jiných oblastech života. A myslím, že dítě, co má doma rodiče, kteří se mu věnují a zajímají se o jeho svět po té, co přijdou ze školky a své práce, se mimo jiné učí i o tom, že rodiče třeba mají práci, která je baví.
Nebo jenom kvantita péče o dítě je rozhodující? Co frustrované ženské, že jsou pořád jen s dítětem versus ženské, co mají rády svou práci a i své dítě samozřejmě?