Abigail, u nás podobně, já i manžel jsme od dětství četli hodně, i mě syn viděl s knížkou, četli jsme mu od miminka, chodil se mnou do knihovny, vybírali jsme spolu knížky, co se mu líbily, chodili jsme koukat do knihkupectví, vybírala jsem mu všechny možné knížky, co by ho mohly zaujmout, knížky po nás se absolutně nechytaly. Večer vydržel poslouchat čtení třeba hodinu, i víc, koukal na obrázky, povídali jsme si o tom. Od chvíle, co se naučil sám číst, tak konec, čtení ho nikdy nepřitahovalo, horko těžko četl aspoň v rámci toho, že měli za úkol každý den chvilku číst, ale že by toužil sám číst knížky, to vůbec. Podstrkovala jsem mu kde co, od komiksů, přes různé jednoduché knížky, všechno o tématech, které ho zajímaly, ale marně. Doteď sám přečetl asi 3 knížky. Čtenářský deník ze začátku měli, ale knížky si mohli vybírat podle svého, i tak to byl problém, i když měli jen asi 2 knihy na pololetí. Teď už to ve škole vzdali úplně. Jako na internetu si přečte všechno, co ho zajímá, když si dopisuje s kamarády, tak taky je nucený číst, ale nějaký souvislý příběh prostě číst nebude, nevidí důvod, nebaví ho to. Nečte ani knížky o vlacích, protože to trvá moc dlouho a stejně tam nenajde všechno, co by ho zajímalo. Na netu toho najde víc a rychleji. Už to vzdávám, každý holt nemůže být knihomol