Kluci už jsou velcí, tak chodí sami, máme každoročně pouť kousek od domu. Většinou mi i vystřelí růži. Když byli malí, šla jsem s nimi občas na autodrom, na ostatní atrakce manžel.

Já mám z dětství z pouti takový nepříjemný zážitek na retízkáči. Bydleli jsme tenkrát na sídlišti, kde jsme měli pouť přímo před vchodem. Šly jsme s kamarádkou na řetízkáč, jen tak, jak jsme byly zrovna venku, bylo mokro, takže já na nohou holínky. Vždycky jsme se před jízdou zatočily a ještě jsme se pak za jízdy odstrkovaly, aby ty sedačky víc létaly. Já jsem chtěla kamarádku před sebou nohama odstrčit, jenže jsem při tom podjela pod těma zkříženejma řetězama a visela jsem z tý sedačky, držela jsem se jen rukama. A jak jsem se tak takhle visící točila dokola, moje jediná starost byla, aby mi nespadly z nohy dolů ty holínky, protože by mě mohl někdo vidět, jak tam visím. Naštěstí mě po chvíli uviděla obsluha a zastavila.