Frederiko, já taky ne. Teda dokud jsem chodila do práce, měla jsem úkoly, které jsem musela splnit, ale nikdy jsem to neměla naplánované striktně, že třeba dnes mezi 9.00 - 11.00 budu dělat toto a od 14.00 do 17.00 tamto. Vždycky jsem se řídila okamžitou chutí, nápadem, náladou. Teoreticky jsem věděla, že tento týden bych měla udělat xy věci, ale jestli tu kterou záležitost udělám v úterý nebo v pátek mi bylo úplně fuk. Dlouhodobé plány jsem neměla nikdy žádné, všecko jsem dělala podle okamžité nálady. Dnes se mu chtělo umýt okna, tak jsem se do toho pustila, když se mi nechtělo, tak jsem to neudělala třeba půl roku. V podstatě se nechávám vláčet okolnostmi a neplánuju vůbec nic. Mám taky zkušenost, že cokoliv jsem si naplánovala, tak nic nevyšlo. A jsem ve věku, kdy už mě kdykoliv může potkat těžká nemoc nebo smrt, takže dlouhodobé plány mi přijdou naprosto zbytečné. Můžu si naplánovat, že za rok tohle a zítra mě raní mrtvice. Nehodlám pokoušet osud. Však se říká, chceš -li rozesmát boha, seznam ho se svými plány.