Přidat odpověď
Tak hlavně na svatbě skoro naše "komunita" nebyla. Syn chodil už do jiného sboru a i v tom našem jsme byli poměrně krátce (přestupovali jsme z misijní skupiny, když už jsme to nedávali).
Ani tam syn a jeho dívka neměli moc silné vazby, kromě lidí ze skauta. Ostatně přes skautské oddíly se vlastně tak trochu seznámili. (Spolupráce oddílu z Prahy s Venkovským Městem.) Takže oni sice dostali dar od sboru, snoubenčin pastor kázal na svatbě, náš tam byl taky, ale lidi z těch komunit pozvaní nebyli. Neměli k mladým vztahy. A prakticky jediný náš kamarád ze sboru tam dělal číšníka (což je jeho profese). Většina lidí přinesla něco na zub a dárky a někdo ze spolužáků z G dva sudy speciálu, je sládek.
Už jsem psal, že ze 100 lidí bylo asi 60 příbuzných (kteří nejsou z církve), 15 kamarádů např. z gymplů a 15 skautů a zbytek synův šéf a kolega z oddílu, kazatelé...
Skauti navíc měli původně na stejný termín naplánovaný národní výcvikový tábor vedoucích, takže se do pomoci moc necpali a v podstatě to řada z nich potvrdila až dva týdny předem, kdy tábor z nějakého důvodu snad padnul.
Jen pro info, jsme církev tzv. první generace, tj. většina lidí u nás jsou konvertiti, nemají tam kř. rodiče, příbuzné apod. Jsme ovocem malého probuzení v počátku 90.let.
Předchozí