Tak to jsem zažila jen jednou, před 20 lety, ale to bylo ještě za bezdětna.

Scénu jsem tehdy trochu udělala, taky ve smyslu, že se neozval a že jsem se bála.

Ale co si budem, bylo to spíš o žárlivosti, samozřejmě jsem si nemyslela, že ho přejelo auto, nebo tak. Spíš jsem si říkala, co provádí... Takže jsem se reálně nebála o něj, ale spíš o to, co hrozí pro vztah...

U mýho muže a v našem věku si to představit ani nedovedu... Kdyby se to stalo, spíš bych byla tak překvapená, že bych jenom pozvedla obočí a zasmála se. A protože by mu nejspíš bylo hodně blbě, tak bych ho nejspíš politovala. Zajela bych pro něj a přivezla mu čistý oblečení Ale je to pro mě zcela nepředstavitelné.