plně dokážu pochopit, že má někdo strach nebo jinou fóbii z určitých zvířat, ale nepochopím, že dospělý chytrý člověk neví, že to zvíře se bojí taky a přesto se nesnaží člověka ze svého domova "zbavit". Není nutné mu hned stavět nové hnízdo, ale naučit se žít "společně" nutné podle mě je.

Není mi jasné, kde má příroda být a žít, když všude někomu něco vadí. Náš děda takhle řeší ptáky. Celou zimu je krmíme, máme budku na vyvádění mladých, ale pak najednou vadí, protože žerou jahody, rybíz pak ořechy. Je schopen zakroutit krkem každému koho chytí, tleská jak pitomej, když slyší ptáka na ořechu louskat si oříšek.

O uplynulém nádherném víkendu jsem byli oba dny u řeky. Nebohá volavka se tam na břehu snažila něco chytit, ale co chviličku zvedala hlavu, zda kdokoli z cyklostezky připomínající dálnici nebo demonstraci není moc blízko a z druhé strany, zda auta stojící co 50 m od sebe, protože jedeme rybařit, náhodou nedojela až k ní.

Je mi té přírody fakt líto. Taky se bojím pavouků, ale bydlím holt v domě a koexistujeme společně no.