Hele, netvrdím, že stejné podmínky jako my, ale znám poměrně dost nemocných lidí v mladším věku.

Ono, my jsme si to vyžrali a spoustu věcí nevyřešili ideálně. Jednak jsme měli brzo děti (ve 26) a to děti poměrně dost vážně nemocné. Na jedno jsme měli i příspěvek na péči několik let. Měli jsme problémy s bydlením, s konfliktními příbuznými + s psychickými nemocemi, s péčí o psychicky nemocnou mamku s ADHD dětmi, doučováním, školami atd. Takže permanentní stresy, které jsme žel řešili jídlem. A žel i církev byla hodně zaměřená na to co člověk dá a moc nepomohla v těch problémech. A i když mnozí lidi žili zdravě, tak my jsme to moc nedali. A celé to bylo zaměřené na nějakou snahu, úsilí atd. Navíc, celou dobu jsem to měl "finančně na hrbu", beze mne by se to podělalo. A potřeba doučovat, atd. atd. Firmy vyžadovaly hlavně obětavost. A některé ji vynucovaly, zvláště Korporace na to měla nastavené mechanismy (utilizace, napracovávání doby, kdy člověku nezajistili projekt, kolize českých, evropských a US pravidel....). Někdy o tom napíšu... Ale platili poměrně dobře.

Takže na sebe v podstatě máme čas až trochu teď. A to ještě čekáme na druhou svatbu...

Začal jsem znovu chodit na obezitologii, snad se někam dopracujeme.