Půlko, je to individuální.
Mého tatínka představa důchodu také děsila, neuměl si představit, že z něj bude "dědek". Ve věku, kdy by teoreticky měl odcházet do důchodu, si zakládal živnost a učil se úplně nové věci.
Pracoval do slova a do písmene ještě na smrtelné posteli, v nemocničním pokoji seděl s notebookem a telefonem. Někdo to tak má a je to také v pořádku.