miluju vánoce... miluju období adventu... světýlka ve mne budí moje vnitřní dítě, dokážu zírat na rozsvícený strom jako nesvéprávný idiot nekonečně dlouho... miluju, jak mi to úplně vymete všechny myšlenky, jen zírám na ta světýlka, jak se mihotají a blýskají a mám pocit nekonečného klidu - je to ještě víc hypnotizující než třeba pohled na moře nebo obecně na vodu, tam mi zároveň nějaké myšlenky v hlavě běží, ale světýlka mi z hlavy všechno vymažou - to je nádhera... miluju vůni skořice, vanilky, vína, hřebíčku, vůni ohňů, všechno to teplo, které je cítit už jen z těch vůní...
poslední roky mám pocit, že to těšení se nějak nepřichází... že se to objevuje čím dál později, jsem čím dál unavenější a ta euforie pořád nikde... stresy si moc nevyrábím, snad jen při snaze vymyslet dárek pro muže, který údajně "všechno má, nic nepotřebuje, nic nechce, ke štěstí mu stačíme my" a pak ať vymyslím cokoliv, u stromečku se obvykle tváří jako dítě, co čekalo nintendo a dostalo fusekle a ještě o dvě čísla menší úklid neřeším, cukroví už jsme dotáhli k téměř dokonalosti, kdy se zapojí celá rodina a s pomocí robota, mlýnku a silikonových forem je to všechno vcelku na pohodu... dárky nosí především alzák, sem tam něco jiný eshop, takže ani tam nic nehrotím... balení je teda pak nadlouho, neb jsem pomalá, a navíc jsem se ani letos nedohrabala k ušití pytlů (ale mám plán - v lednu určitě bude velký výprodej vánočních látek a třeba se pak do toho šití nakonec pustím )
přesto prostě cítím jen únavu, válcuje mě nedostatek světla, věčná zima, nenálada, nechce se mi nic plánovat, nic řešit, chce se mi spát...
příští týden se chystám do města na trhy s kamarádkami a pak někam posedět, tak doufám, že to bude konečně ten správný spouštěč vánoční nálady