Mně kdysi šila a přešívala jedna příbuzná. "stůj rovně! nehrb se! to si sedle! chtělo by to prsa!" atd.
takže kabát měl široká ramena jak pro esesáka, šaty místo mého přání - lodičkového výstřihu véčko, kalhoty vyšly nad kotník a zařezávaly se do zadku. Pak mi jedna spolužačka řekla, že se její brácha divil, že kamarádí s holkou v kabátě jak bezdomovec Můj jediný zrovna ušitý kabát na zimu...
Jedny šaty ale byly krásné. Bohužel z nějaké šílené uměliny, takže jsem se potila jako prase, dostávala elektrické rány a sukně se lepila na nohy. takže jsem je měla jen 1x

Bohužel máma nebyla na to, aby se mnou nějak řešila oblečení, "vždyť je to jedno, nejdeš přece na módní přehlídku, hlavně si vem košilku", takže jsem točila 2 trika a 2 kalhoty furt dokola. Ne že bych toho neměla víc, ale prostě většina skříně byla nepoužitelná a já byla za příliš vybíravou.
pak mě zachraňovaly vlastní peníze a sekáče