Huso, nemožnost volně cestovat musela být frustrující.
Ale dneska je možná zase frustrující vědomí, že i když by člověk teoreticky mohl, celý svět prostě vidět nestihne.
Já jsem v dětství díky tomu, že do Jugoslávie se muselo oklikou, viděla Slovensko a Maďarsko, též Bulharsko a NDR.
Slabost mám stále pro Rakousko a Německo, asi že jsem vyrůstala v pohraničí a vnímala tu magickou západní hranici, za niž se nesmí.
I po třiceti letech si to užívám - sedím si ve Vídni a MŮŽU, courám si po Alpách a MŮŽU... Byla jsem i dál, ale tohle je pro mě pořád jakýsi pocit výhry