"Fakticky jsem ho živila z toho svého "nic". Pracoval mnohem méně, protože studoval medicínu a tolik času neměl. Pak ovšem umřela jeho máma, takže dostal sirotčí důchod a nějaké ty dávky, takže pak měl příjem od státu, ale otec mu opravdu celých 6 let studia neposlal ani korunu."

se sirotčím důchodem to už je o něčem jiném, mm mi říkal, že už na střední škole to dělalo před dva tisíce, takže si na vš troufal bez problémů, věděl, že z toho základu jde vyjít, cestovat domů aspoň jednou měsíčně a přivydělávat si (máma by mu fakt přispět nemohla, sama se brzy dostala do bezvýchodné situace RD 2,5tisíce, roční dítě s astmatem, manžel/otec toho batolete Němec, ovšem vrátil se do Německa a jí nedal nic, jako fakt nic, bral to jako její trest, nechat ji takto, když byla zvyklá na manželství s vrcholovým manažerem
Trvalo hodně dlouho než došlo k nároku na nějaké dávky, ze sociálky se s tchyní coby vdanou ženou nechtěli moc bavit (taky natrefila na dost bigotní babu). Při soudu o výživném potom Němec prostřednictvím zdejšího renomovaného právníka argumentoval tím, že jí přeci nechal platební kartu (ovšem expirovanou, jak tam zahřímal mm) a že prý jí částku v EUR posílal v doporučeném dopise. Soudkyně se s vážnou tváří zeptala, kolik to bylo? Prý 600 EURO.

Skvělé bylo finále toho soudu: Soudkyně: "Otec přes všechny výzvy odmítá předložit svá daňová přiznání, tvrdí ovšem, že v obálkách zasílal měsíčně 600 EURO. Tím je zřejmé, že taková částka je v jeho finančních možnostech. Výživné se stanovuje 600 EUR k rukám matky vždy prvního."

Večer Němec tchyni volal: "Tak Schatz, jak to dneska bylo u soudu? Kolik že mám platit. Šest set korun? No, to je moc dobrý, mooooc." On to fakt ještě nevěděl, jeho právník mu rozhodnutí soudu zatím nepřeložil do němčiny a osobně se mu nedovolal.