"MOje děti znají takové ty obecné klišé o svobodě, jak nebyla, co nebylo (cenu chleba s nimi neřeším), ale třeba strach je nepřenosná věc, stejně jako nadšení a naděje."

Podobně to mám já, a to jsem tu revoluci jako malé dítě zažila. Jenže subjektivně se můj život revolucí nezměnil. Chodila jsem stále na to stejné pískoviště za domem a dál moje obzory tehdy nesahaly. Vlastní revoluci si až na jednu matnou vzpomínku nepamatuju vůbec a vyprávění pamětníků znám jen z médií, protože mí vrstevníci jsou na tom s pamětí stejně jak já a celá rodina z obou stran byli cizinci, tak nemyslím, že byli nějak zvlášť v obraze.

Je to pro mě historická událost mezi mnoha dalšími událostmi 20. století. Je vlastně bez emočního náboje, protože jak to šlo mimo mě, tak se to přenést nedá. Nicméně je mi to vlastně docela líto. Zažila jsem dějiny a nevím o tom, protože dětská paměť....