Milá Šárko, chci Tě jen povzbudit, aby ses dokázala vzepřít a říct si, že Tvoje dítě je pro Tebe to nejdůležitější. Je to moc těžké, ale stojí to za to. Já taky znám ten pocit, když jsem se držela a koukala na to, jak tchyně dělá s malou věci, které se jí evidentně nelíbily, ale nechtěla jsem se jí nějak dotknout a manžel to taky vždycky bagatelizoval (asi jako ten Tvůj, slovy no co, vždyť se jí nic tak hrozného neděje...). Pak jsem si řekla dost, srabe, je to přece Tvoje dítě a záleží Ti na jeho pohodě víc než na uražených ksichtech tchýně. A je klid, jsem opravdu šťastná a hrdá sama na sebe, že jsem svojí holčičku "ochránila". Moc Ti držím palečky, abys dokázala tchýni, když si prcka VYŽÁDÁ na noc říct "ne, Lukášek bude spinkat doma".
Hodně síly!!!