Chtěla bych Tě podpořit na složité cestě k miminku.Nevím jak přesně jsi na tom se zdravíčkem, ale můj příběh vypadal taky hodně smutně a přesto má šťastný (ten nejšťastnější!) konec.Před pěti lety se nám narodil Tomášek a my byli šťastná rodinka a plánovali jsme kupu dalších dětí.Rok poté jsem onemocněla akutní leukémií a vše bylo jinak.Chemoterapie, nemocnice,strach.Dva a půl roku jsem se léčila, boj o život jsem vyhrála, ale další miminko už porodit nemůžu.Nesmířili jsme se s jedináčkem a zažádali si o adopci. Jsem stále v plném invalidním důchodu. Prověřování před zařazením do registru se protáhlo kvůli mé diagnoze na 1,5 roku (!!), vše se vleklo, přehodnocovalo, my jsme telefonovali, urgovali, připomínali se...ale to hlavní - DOČKALI JSME SE!!! Po celkem 2,5 roce čekání (od podání žádosti) jsme právě před měsícem dostali nádherného, zdravého, dvouměsíčního Lukáška.Takže se nevzdávej, jdi za svým, nenech se odradit, STOJÍ TO ZA TO!
Hodně síly a trpělivosti Ti přeje Ivka