Dobrý den,už delší dobu přemýšlím, zda psychologa potřebuje můj syn nebo já.Od rána,co se probudí,zlobí. S malými přestávkami vlastně až do večera.Vím,že žárlí na sestru (rád jí šťouchne, bouchá ji hračkami, bere jí vše co si ona vyhlédne-což je asi možná normální), snažím se mu věnovat,dávat mu najevo svoji lásku pohlazením,mazlením. Ale nemohu to dělat neustále.Absolutně mě neposlouchá,vše musím opakovat 5-10x a stejne to konci tim, ze musim zvysit hlas a nekdy (prumerne tak 2x denne)placnout na zadek.Pak o tom premyslim a mam vycitky,ze to s nim neumim.Ale taky se mi zda, ze me provokuje,ze si vzdycky ve vsem vybere tu horsi variantu. Jdeme na prochazku,on vetsinu casu utika, kope do veci,je proste takovy, jak bych to rekla, hrozny rostak.Snazim se najit tu cestu, jak s nim vychazet, ale to bych se mu musela venovat cely den-tzn. kreslit s nim, stavet kostky,jezdit s autickama atd. A stale jen s nim-jakmile delam neco jineho nebo po nem chci neco, je maler.A tak porad dokola. Ach jo.Uz jsem tak uvazovala, jestli nema taky nejakou lehkou mozkovou dysfunkci.Kdyz byl malicky,tak nelezl-vynechal jednu vyvojovou fazi-zacal se plazit a pak hned chodit,nikdy nelezl.Videla jsem dokument, kde rikali, ze vetsina (80 procent) deti, ktere preskoci nejakou vyvojovou fazi, trpi pote dyslexii nebo dalsimi formami.. Porod byl ok, tehotenstvi taky. Mam ho nechat vysetrit? (nebo sebe???!!)