Mám syna 25 let.Školní docházka byla utrpením pro celou rodinu,v 5.třídě nás teprve odeslali do pedagog.poradny, kde byla zjištěna dislexie a disortografie, bylo doporučeno slovní hodnocení českého jazyka, učitelka však měla názor, ze se 4 proleze,tak proč by ho měla hodnotit slovně!Učili jsme se spolu i občanskou nauku, protože se ji sám nebyl schopen naučit. Bohužel,což si dnes vyčítám, jsem měla málo trpělivosti! V 8.třídě mi pracovnice psychol. poradny řekla, že kdyby byl mladší, určitě by navrhla přeřazení do zvláštní školy. Nějak jsme vše přetrpěli a syn se vyučil řemeslu. Loni odmaturoval na dálkovém studiu, má zajímavou práci a v životě se umí velice dobře uplatnit! Všem, kteří mají tyto problémy přeji hodně trpělivosti a nenechte se odradit, i když vím, jak je to těžké! Také vím, že pokud bychom synovi nepomohli a svěřili se do rukou takového "odborníka", na jakého jsme měli štěstí v poradně /věřím, že to byla vyjímka/, jeho život by se ubíral jiným směrem s naprosto zadupaným sebevědomím! Kdyby mi někdo před 10 lety řekl, že se vyučí a odmaturuje, považovala bych to za utopii. Takže hlavně neztrácejte hlavu a přeju hodně sil!