Dobrý den,
řeším podobný problém, jen s tím rozdílem, že synovi jsou necelé tři roky. Maminku si nepamatuje, takže jsem maminka já, právně ale jsem naprosto cizí člověk. O adopci uvažujeme, jen to prostě všechno trvá.
Je nutné si uvědomit, že syn adopcí přijde o sirotčí důchod. (u nás to sice není problém, penízky tak zoufale nepotřebujeme a dáváme mu je na stranu, ale někomu to může zasáhnout do rozpočtu, takže je potřeba s tím počítat).
Kdyby se otci něco stalo, bude mu v první fázi přidělen za opatrovníka Městský úřad - odbor péče o dítě, který pak dále se soudem řeší, komu reálně bude dítě svěřeno do péče. Kromě adopce nelze nijak právně do budoucna ošetřit, že bych se tím opatrovníkem stala já. Ale mimo zákony a paragrafy mi dámy na úřadu řekly, že by se přihlíželo k vyjádření otce v závěti, že si přeje, abych se o malého dál starala já. Rozhodovat o tom samozřejmě bude soud, ale ten většinou dá na doporučení úředního opatrovníka. Znovu ale musím zdůraznit, že toto je jen řešení "na čestné slovo" a skutečně právně podchycené je to opravdu jen v případě adopce. Kdyby se například rodina dítěte rozhodla, že jsem "špatná matka", tak by určitě dokázali, že bude svěřen do péče babičky a dědečka a já zase zůstanu cizí, i když mi říká mami. (ťuk ťuk ťuk - ať tohle nikdy nemusíme řešit).
Předchozí