Dobrý den,
myslím, že babičku (z matčiny strany) už jsme vyřešili a že si vzhledem ke svému zdravotnímu stavu užívá současný stav, kdy má vnuka každý druhý víkend plus 14 dní o prázdninách, a nemusí řešit jeho problémy se školou. Ani se tolik nebojím, že by žádala o svěření do péče, spíš mám strach, aby do rozhodnutí soudu syna neumístili do nějakého ústavu. To by nesl špatně a jeho psychika by tím, myslím, hodně trpěla.Přiznávám, že sirotčí důchod je významným příspěvkem našeho rozpočtu, platíme z něj synovi stavební spoření a určitě přispívá na pravidelné cesty autem k babičce. (nebydlí v našem městě). Přesto nejsou peníze jediný důvod, proč adopci oddaluji. Zpočátku jsme s babičkou bojovali za pomoci mnoha institucí, chtěla se o syna soudit a získat ho do péče. Tedˇpo pěti letech se naše vztahy hodně zlepšily, snažíme se nevzájem vycházet si vstříc a myslím, že by se adopcí mohla cítit ohrožena. Tím by naše pracně vybudované vztahy mohly vzít za své a toho se velmi bojím. Proto je pro mě teď rozhodující pouze tato otázka: Víte, co se s dětmi "sirotky" děje do doby, než soud rozhodne, komu je svěří do péče?