[<<Předchozích 10] Příspěvky 21 až 30 z 154
[Dalších 124 >>]
| Jíťa+ 2 děti |
|
|
pro správce alb ledňátek - snad pro Petru
(10.2.2005 17:18:29
)
Já jsem právě svůj popis porodu dodala do deníčků. Jak jsem Vás předem varovala je to DLOUHÉ :-)
Petro, prosím, můžeš vymazat poslední 4fotky z mých alb ať tu tak nezabírám místo ( bez jejich vložení jsem ale nemohla dát fotky do deníčku). Moc díky.
Odpovědět |
|
| Desty |
|
•
|
Narození Danečka - syna Desty
(30.1.2005 14:28:24 Komentář ke článku Desty
)
Náš Daneček na sebe nechával dost dlouho čekat a i když jsem ze začátku nevěřila tomu, že ten poslední měsíc je nejdelší...tak fakt byl.
Navíc jsme v našem domečku pořád něco dodělávali, takže jsem si říkala, že to nevadí, že mimísek přijde do hotového, čistého uklizeného.
Takže když odešli poslední řemeslníci, začla jsem uklízet - to byla středa, 12.1.2005. Uklidila jsem celou půlku domečku sama a nijak se nešetřila, s druhou půlkou mi pomohla sestra, která mi říkala - že jsem blázen, že dělám takový věci...a já ji na to s humorem říkala, že maximálně porodím, nic jiného nehrozí. Jenže nic se nedělo, Danečkovi se na svět ještě nechtělo.
Pak byla sobota, já se pustila do praní záclon a závěsů, manžel mi pomáhal. Večer jsme dopověsili poslední kousek a já mu říkala:"Teď už můžu rodit, vše je hotovo..." a šla se koupat. Jenže jsem zjistila, že jsem žačla krvácet, takže jsem se tedy vykoupala, umyla si hlavu...manžel stál už na chodbě oblečený a já ještě nahatá v koupelně:-) Ale fakt mi nic nebylo, jo stahy jsem měla, ale myslela jsem, že to souvisí s tím, že jsem ted den víc pracovala...
Když jsme přijeli do porodnice, tak po vyšetření se ukázalo, že krvácení není od placenty, ale z čípku, a že už mám stahy po 6 minutách....tak hned na pokojík a čekalo se. Manžel jel domů, byl na telefonu.
Kolem půlnoci se kontrakce posílily a hlavně se zkrátily intervaly - byly už po 3-4minutách. Každou jsem si prodýchala a těšila se, že "je to ono". Jenže ve 3 ráno, ze soboty na neděli najednou konec, porod se zastavil, kontrakce zeslábly a přicházely až po 8-10 minutách.
Domů mě už nepustili, čekala jsem na pokoji šestinedělí co se dál bude dít.
Přes den to ještě šlo, ale ta další noc z neděle na pondělí stála za to. Chodila jsem po pokoji, lezla do sprchy a myslela, že rána nedožiju. navíc jsem měla strach, abych nebudila Misty - spolubydlící už maminku. Ráno mě zase převezli na porodní, se stahy po 8 minutách....jelikož stahy opět ustupovaly, dostala jsem oxytocin, zavolala manžílka. Ten se mi osvědčil - stopoval stahy, hlásil výšku Řípů na monitoru, nosil pití, svlékal mě do sprchy...užili jsme si to oba. Bylo 17 hodin a konečně se mi zachtělo tlačit, tak jsem se přesunuli na sál. Otevřená jsem byla na 8 cm, tak se čekalo na dokončení rotace hlavičky miminka a já nesměla tlačit.
Pořád to šlo, ale v 17:15 jsem fakt už nemohla netlačit. Jelikož jsme měli děnsě šikovnou porodní asistentku, tak ta mi poradila a halvně pomohla s otevřením na 10 a volal se doktor.
Přiznám se, že jsem vůbec nechápala, jak mám tlačit, kurz mi moc nepomohl...ale pak jsem na to přišla a hlavička začla ještě více sestupovat dolů. Pan doktor mi říkal, že už vidí vlásky, já chtěla vědět barvu, ale on říkal: Tlačte, uvidíte sama:-)))
Daneček přišel na svět v 18:06, ale jelikož hodiny na sále nebyly v pořádku, tak máme čas v 17:58 :-))) ale to je úplně jedno.
Náš chlapeček měl tyto míry: 50 cm, 3550g.
Nástřihu jsem se nevyhnula, ale šlo to. u šití už jsem jen občas zakvílela, ale dalo se to vydržet.
Celý porod, příprava k němu ve mě zanechala daleko hlubší pocity, které se jen těžko vyjadřují psaním. Bylo toho daleko více, ale to bych tu popsala hodně dlouhý článek. Takže jsem shrnula jen ty nejvýraznější pocity.
Odpovědět |
|
| P.A.V.K.A. TYM |
|
|
Nožička
(20.1.2005 11:28:02 Komentář k fotce Nožička
)
Krásná fotka, tak to se jen tak nepovede zachytit :o) je to úžasné.
Pavla a Zuzi *8.1.2004
Odpovědět |
|
| P.A.V.K.A. TYM |
|
|
Krásná fotka
(20.1.2005 10:49:48 Komentář k fotce Rimlik s dětičkama
)
Všichni jste si moc podobní :o) máš krásné dětičky.
Pavla a Zusi *8.1.2004
Odpovědět |
|
| P.A.V.K.A. TYM |
|
|
Moooooooooooocccccccc
(20.1.2005 9:21:32
)
Velký dík už se těším na ty vaše drobečky, jdu hned mrknout.
Pavla a Zuzi *8.1.2005
Odpovědět |
|
|
| P.A.V.K.A. TYM |
|
|
Prosím můžu požádat o přátelsví
(19.1.2005 22:40:17
)
prosím, prosím ráda bych koukla na ty Vaše miminečka :o). Jestli otravuju tak stačí říci.
Díky moc a hlavně hodně štěstíčka :o)
Odpovědět |
|
| Jíťa+ 2 děti |
|
|
Re: Zrození Vašíka 5. ledna 2005
(17.1.2005 10:01:57 Komentář ke článku Mirka, syn 2,5 roku
)
Mirko, mě to tak dojalo.
Zatím jsem se nad každým popisem porodu udržela, buď jsem se smála jak vtipně to taťkové či maminky zlehčují nebo naopak v tom bylo dost děsu, ale Tvůj popis krásného přirozeného porodu s bolestmi, které k tomu prostě patří mi přišel prostě moc milý.
Hodně zdravíčka Tvým klučíkům.
Odpovědět |
|
| Mirka, dvě mláďata+// |
|
|
Zrození Vašíka 5. ledna 2005
(15.1.2005 11:32:51 Komentář ke článku Mirka, syn 2,5 roku
)
Už 4. ledna jsem cítila, že to přijde. Odpoledne jsem byla nakoupit a nohy mně nějak přestávaly poslouchat – jakoby se kyčle „vysazovaly z pantů“ a roztahovaly se. Musela jsem se pořádně opírat o kolo, jinak bych vůbec nedošla. Tentýž pocit jsem měla u prvorozeného den před porodem. Tak už jsem začala přemýšlet, kolikátého je zítra, pátého, no pětka se mi zrovna nepozdávala jako nejkrásnější datum ke zrození, jaksi se mi do toho nechtělo, ale co naděláte... prostě už jste ve vleku událostí a nedá se to zastavit...
Cítila jsem se divně a když jsem se šla před 11. hodinou večer sprchovat, měla jsem chvilku předtím pocit, že ze mně něco trošinku vyteklo. Zarazila jsem se. Co to mohlo být? Mohla to být plodovka? Tekutiny bylo jen trošku a byla trochu mazlavá, na moč to teda nevypadalo. Zase asi vyteklo jen trošku plodové vody odněkud bokem – to znám i z prvního porodu, stalo se mi tehdy totéž. Nepanikařit – přikazovala jsem si. Sprchovala jsem se a to už jsem měla dojem, že cítím nějaké kontrakce. „Jak se ti líbí datum 5. ledna? ptám se manže. Ten mým poplachům už moc nevěnuje pozornost – už týden před Vánocema jsem plašila, že kdoví jak dlouho to ještě vydržím a jak to asi bude letos s těma Vánocema u nás....takové a podobné hlášky slýchal denně, takže nějaké datum 5. ledna ho vůbec neznepokojilo.
Šla jsem spát – říkám si, jestli usnu, tak to nic není, a jestli neusnu a bude se to nějak rozjíždět, tak podle toho budu jednat dál. Usnula jsem, ale jen na hodinu a půl – vzbudila jsem se v 1 a bylo mi jasné, že tuto noc zřejmě pojedem. Kupodivu jsem byla úplně klidná, takže jsem se mohla zařídit podle porodní asistentky, která radila – dokud je rodička doma klidná, může zůstat doma. Jak začne mít pocit, že už se doma necítí bezpečná, začne mít strach, tak je lepší jet do porodnice. Já si tehdy říkala, že budu určitě panikařit hned při prvních příznacích porodu, a budu chtít jet hned, ale tělo se naštěstí zachovalo dle přírodních zákonů a zachovalo klid. Začala jsem si teda v klidu balit věci, co mi ještě chyběly, vařila jsem si čaj, co jsem si chtěla vzít s sebou, ještě pozalívala kytky a řešila poslední věci před odjezdem, když teď pár dní nebudu doma a do toho počítala stahy. Byly pořád mezi 5-8 minutama.
Ve tři hodiny jsem si, už oblečená a připravená, šla zkusit ještě lehnout – co kdybych náhodou usnula a prostě to zaspala...!? Trošičku jsem zdřímla, ale o půl čtvré už mi bylo vnitřně jasné, že je čas jet. Vzbudila jsem manžu – ten nechápal, že fakt teda už? Ještě se zeptal, jestli je to hodně akutní, říkám, že v pohodě, takže se ještě oholil, aby ho mimi poznalo..., já zašla nahoru vzbudit naše, aby pohlídali staršího prcka a těsně po čtvrté hodině ráno jsme vyjeli. Kontrakce byly po 6 minutách. O tři čtvrtě na pět jsme byli přijati v porodnici ve Valašském Meziříčí. Monitor, vyplňování dokumentů. Otevření na 4 cm. Ptám se, jestli jsem tu sama rodička – prý kdepak, ale vy budete na řadě první. To ale nevyšlo – po šesté hodině dovezla „rychlá“ maminu, která málem porodila v sanitce, nakonec to bylo 10 minut po příjezdu, narodila se jí (už čtvrtá) holčička a pak jsme spolu byly na jednom pokoji.
Otevírání pokračovalo, sprcha, balon, injekce antibiotik kvůli streptokokovi. Hlásila jsem, že „píchnout vodu“ zatím nechci – jsem zastánce přirozených porodů, takže jsem měla za to, že tělo si poradí samo. Otevření na 6 cm přetrvávalo delší dobu, pan primář se ptal na důvody, proč nechci píchnout vodu, vysvětluju, že u prvního porodu mi taky praskla voda sama, tak že bych tomu ráda nechala přirozený průběh. On vysvětlil, že můj plodový vak je velice pevný a že má smysl ho nechat zachovaný jen do otevření na 5 cm, potom už pokud nepraskne, tak spíš brzdí to otevírání. Nakonec tedy dávám souhlas k „píchnutí vody“, bude to asi bolet, že? připravuju se na nejhorší, ale prý ne, a opravdu ne, a pak začala odtíkat příjemně teplá tekutina. Kontrakce se zintenzivňují, mám si lehnout na bok – ležení na jednom boku podporuje otevírání, jen u každého to platí na jiném boku, tak si to mám zjistit. Lehám na pravý bok, pohoda, je mi dobře – aha, tak bohužel to bude asi na levém boku, uf to se mi ale vůbec nechce se na něj přetočit, když tady na tom je mi dobře – to ale není smyslem dnešního dne, aby mi bylo „dobře“, takže vzhůru do toho. Lehám na levý bok a žasnu, jak je kontrakce strašná, ta už se vážně nedala přežít. Zvracím. Porodní asistentka je tím trochu překvapená, ale říká, že i to je důkaz, že porod postupuje.
Otevírání se však zdá se zastavuje, takže je potřeba to nějak podpořit. Musím zas ulehnout na levý bok, to u mně hodně zabírá – tzn. podporuje otevírání. Porodní asistentka mi ještě při kontrakci tlačí stehno horní nohy k břichu. Ano, účinek je zřejmý, děloha je už ale natolik grogy, že přestává spolupracovat – už i ke konci těhotenství byla dle paní doktorky děloha hodně podrážděná, protože hodně plodové vody a dítě ne zrovna drobeček (vzhledem k mojí malé výšce by se očekávalo dítě do 3kg) způsobilo, že jsem měla opravdu velké břicho a tím dělohu předrážděnou. Porodní asistentka navrhuje dělohu povzbudit trošičkou infuze, nakonec stačilo opravdu jen několik kapek oxytocinu a účinek byl okamžitý – jdeme tlačit.
Je to zvláštní pocit – slyšíte, jak někam telefonem volají: „K porodu!“ Sbíhají se k vám lidi a všichni čekají na vaši kontrakci. A vy cítíte, že už to přichází. Ptám se, kolik je hodin – 9:13 – a jak dlouho to asi tak ještě bude trvat? Paní doktorka Roháčová odhaduje, že v 9:35 to budu mít za sebou. „Až?“ – připadá mi to za strašně dlouho. Můj muž tipuje 9:20 a i já si myslím, že dýl už bych to snad ani nevydržela. Nakonec se ukazuje, že on mně opravdu nejlíp zná a odhadl to skoro přesně. V sedě, rukama si držím nohy a zapírám se o ně směrem k břichu. Zatlačím jednou a odmítavě říkám, že už nechci. Sestra ale hlásí: „tlačíte dobře! Vidím vlásky! Tlačte ještě.“ Cože? Mimi už je vážně takhle na dosah? Takže zatlačím podruhé a ještě potřetí a něco vyklouzlo.... během jediné kontrakce a trojího zatlačení - a je slyšet dětský miminčí řev. Je 9:17 hodin. „Paní ho chce hned na břicho“ – slyším sestru a už mi dávají něco fialovo-modrého, našeho Vášu. Brečí, ale jak jsme na něho s mým mužem začali mluvit, tak ztichnul – bylo vidět, že naše hlasy zná a že ho to uklidnilo. Po chvíli ho odnesli změřit – 52 cm, 3750 g a pak dali na přisání. „Chcete ho na přisání? Víte, ale většina miminek se stejně hned na sále nepřisaje....“ A na to konto se Vašíček přicucnul a zkoušel, co máma nabízí. Stejný hladovec jako jeho brácha před třemi lety. Taky hned věděl, co provést s nabízenou potravou.
Nástřih nedělali, nějaké natržení se tam ale přihodilo, takže se trošku šije, přivazují mi číslo na ruku – dvanáctku, číslo stejné jako u prvního porodu – krásná shoda. Pak už nás nechávají to všechno s manžou rozdýchat, nabízejí mu kafe, mně donesli bílou kávu a rohlík s máslem a marmeládou, manža mi to maže a tak to u toho a při tom všechno probíráme, co nás to potkalo a co jsme to zase přežili...
Odpovědět |
|
| Týnka,Klárka 03/05,Ondra 04/07 |
|
|
Prosba
(14.1.2005 12:05:30
)
Ahoj ledňady, zdravím vás z březnovek a mám prosbičku na holčiny, které rodily u Apolináře. Mohly by jste mi poslat popis porodu na mejlíka??? Taky se tam chystám, tak ať vím, do čeho jdu..:o))
Díky moc, gratuluju k již narozeným mimčům a těm, které to mají teprve před sebou přeju hladký průběh.
Týnka
Odpovědět |
|
|
[<<Předchozích 10] Příspěvky 21 až 30 z 154
[Dalších 124 >>]
|
|
