Deníky Fotoalba Recepty Bazar Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Patří do deníku

Na horách

Autor: Lucka Šeflová , 1.2.2008

27.1.-1.2.2008


Poprvé ve svém životě jsem byl na horách. Cílem naší cesty byl penzion Azalka, který se nachází uprostřed šumavských lesů v nadmořské výšce 1085 m, na přestupní stanici sedačkové lanovky Špičák - Pancíř - Hofmanky. Je to asi 5 km od Železné Rudy. Moc se mi tu líbilo, protože jsem zažil spoustu nových věcí. Cestu jsem zvládl na jedničku z hvězdičkou - část jsem baštil oblíbené kukuřičné křupky a druhou část cesty jsem prospal. Zpočátku jsem byl úplně paf z lyží a z vleků. Lyže jsem chtěl prozkoumávat důkladněji. Hned u chaty nám jezdila lanovka, na kterou jsem se chodil dívat. První večer na horách jsem byl za pořádného čertíka. Vůbec jsem nechtěl spát, lítal jsem po pokoji a dělal blbosti. Nakonec jsem usnul až v devět hodin. Sáňkovat jsme zatím nebyli, protože foukal ošklivý vítr.


Druhý den, pondělí, jsme konečně poprvé vyrazili na sáňky a taky jsme postavili mého prvního sněhuláka. Počasí se trošku umoudřilo, i když byla ještě velká mlha. Děda Fanda mu dokonce půjčil svou čepici a já jsem se s ním chtěl podělit o svou svačinku :-) Tolik sněhu jsem taky ještě neviděl. S rodiči a s dědou jsme důkladně prozkoumali okolí a našli jsme lesní cestu, na které to na sáňkách pěkně svištělo. Taky jsme navštívili vyhlášenou cukrárnu Charlotte v Železné Rudě, kde se mi moc líbil vláček, který jezdí po celé cukrárně. Nemohl jsem z něho odtrhnout oči. Byla tu moc hodná paní cukrářka, která si mě hned zamilovala. I ona mi padla do oka :-) Dostal jsem od ní oplatku a taky své první lízátko a vzala mě dokonce za pult :-) Odpoledne naši vyrazili vyzkoušet sjezdovku u našeho penzionu. V penzionu na pokoji opět řádím. Chtěl jsem nazouvat tátovi svoje botky a taky jsem si vyzkoušel dědovy botky. Byl jsem v nich jako kocour v botách :-)


Třetí den, úterý, dopoledne jsme všichni společně sáňkovali a po obědě vyrazili rodiče do Německa na Arber, aby si pořádně zalyžovali. My s dědou jsme si užívali sáňkování a konečně jsme se dočkali sluníčka. Na večeři jsme zajeli do jedné útulné restaurace v Železné Rudě, kde jsem obdivoval rybičky, kominíčka, čarodějnici a čaroděje. Stále jsem se na ně chodil dívat. Večer jsme se dívali na televizi. Viděl jsem v ní tleskat lidi a přidal jsem se k nim :-)


Čtvrtý den, středa, opět jsme vyrazili všichni společně na sáňky a já objevil kouzlo šišek. Při jízdě jsem musel hezky v každé ruce držet jednu a další jsem měl strčenou za přezkou u kombinézy :-) Sáňkování si skutečně užívám. Většinou jezdím s úsměvem od ucha k uchu :-) S dědou jsme podnikli přímo polární expedici. Vyrazili jsme z chaty na sáňkách až do Železné Rudy. Po běžkařské stezce to byly téměř čtyři kilometry. Rodiče na nás čekali v Rudě. Bylo to skutečné dobrodružství :-) Odpoledne jsme chtěli vyrazit na rodinný bowling, ze kterého ale nakonec sešlo, protože to byl pořádný pajzl :-(


Pátý den, čtvrtek, vyrazili jsme společně do Arberu a já jel poprvé ve svém životě lanovkou. Lanovkové vozíčky se mi moc líbily a já z nich měl oči na vrch hlavy a nemohl jsem je od nich odtrhnout. Měli jsme sebou i sáňky, takže zatímco rodiče lyžovali, tak my s dědou jsme tu taky sáňkovali. Lyže mě fascinují. Těším se, až se na ně sám postavím. Večer jsme byli s rodiči na večeři a já se tu seznámil s kamarádem Šimonkem. Byl moc hodný a půjčil mi své hračky. Já mu za to chtěl nosit pivní tácky :-)


Šestý den, pátek, ráno se počasí zkazilo. Chumelilo a do toho foukal ošklivý vítr, takže jsme si nakonec pobyt na horách o den zkrátili. Na rozloučenou jsme vyrazili opět do cukrárny Charlotte na dortíky a opět mrknout na mašinky.

Oznámkujte článek (jako ve škole)!
1 2 3 4 5
výborný nedostatečný
Zobrazeno doposud 163 x.
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.