PROČ bychom neměli používat CUKR?
CUKR - přispívá k překyselení krve v organizmu a tím oslabuje obranyschopnost neboť krev má mít mírně zásadité PH. Konzumace cukru přispívá k vytvoření optimálního prostředí pro záněty a růst bakterií, ochuzuje tělo o minerální látky a oslabuje imunitní i nervový systém.
- Zásadně by se neměli používat žádná umělá sladidla, která mohou způsobovat nežádoucí účinky na lidské zdraví. Lidé a zvláště malé děti a diabetici by se měli naučit nahrazovat cukr a umělá sladidla obilnými slady, sušeným ovocem nebo využít přirozeně sladké chuti některých zelenin. A samozřejmě naučit se pít neslazené nápoje. Výborná je např. voda s citronem. Raději vypít hořký čaj nebo kávu, než sladkou, ale plnou chemie. Za krátký čas si „chuťové buňky“ odvyknou a když se pak napijete sladkého nápoje, nebude vám chutnat.
Lidé v historii používali na slazení rozličné věci:
1. Med - dříve odebírali lidé včelám med až na jaře, když už kvetly nové květy a včely měly čerstvou novou potravu. Odebírali jim tak opravdu jen přebytky ze zimy. Důvod byl jednoduchý - neměli včely čím dokrmovat a kdyby jim med brali v sezoně a nebo na podzim, včely by zimu nepřežily.
2. Javorovou a březovou mízou - ale jen na jaře v létě. Navrtala se kůra a vytékající míza se zachytávala do nádoby.
3. Sušeným ovocem, zvláště hruškami. Sušená hruška je nejsladší pochoutka vůbec. V některých krajích se ještě poměrně do nedávna udržela tradice sušit celé hrušky a pak je v zimě strouhat na koláče. Zkuste namlít si hruškové křížaly - je to moc dobré.
4. Často se používala povidla. Za války se vyráběla marmeláda z cukrové řepy.
Zajímavost: Během 2. Světové války výrazně klesl počet onemocnění cukrovkou, protože cukr byl na příděl a jeho konzumace výrazně poklesla.
Cukr - byl znám Číňanům již 200 let před Kristem, tehdy se vyráběl z rákosu. Později se cukr objevil v Arábii, Persii a roku 656 n.l. také u Egypťanů. Tehdejší cukr se vůbec nepodobal dnešnímu cukru. Byl podobný medovině vyráběl se tedy z rákosu. Teprve v pozdější době se začal vyrábět cukr z cukrové třtiny. Až do roku 1740 byl vyráběn z cukrové třtiny jen cukr surový. S výrobou čištěného (rafinovaného) cukru se začalo až r.1741. Počátek výroby cukru z řepy sahá do 18. století, kdy v roce 1747 zjistil jeden berlínský chemik vysoký obsah cukru v řepě a začal využívat řepu k výrobě cukru.
Cukry jsou hlavním zdrojem energie pro náš organismus. Jsou to sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku z nichž většina má obecný sumární vzorec CnH2nOn. Tvoří se v kořenech rostlin (řepa, mrkev), lodyhách (třtina cukrová, nebo čirok), ve šťávě stromů (javorový cukr, palma cukrová), v listech (stévie,) dále ovoci (fruktosa). Jsou přítomny v mléce (laktosa), sladu z obilí (maltosa) apod.
Rozdělujeme je do tří skupin:
- cukry jednoduché (monosacharidy) - glukosa, fruktóza, galaktóza
-cukry složené ze dvou molekul monosacharidů (disacharidy) - sacharóza, laktóza, maltóza
cukry složené z více monosacharidů (polysacharidy) - škroby, dextrin, celulóza, glykogen
V působení jednotlivých cukrů na náš organismus a na naše zdraví jsou veliké rozdíly.
1.2. Jednoduché A DVOJITÉ cukry - monosacharidy a disacharidy
- zejména cukr (ale i med či ovocný cukr) nejsou uvnitř spojeny žádnou větší chemickou vazbou, kterou by bylo štěpit pomocí enzymů, proto se vstřebávají přímo a velmi rychle do krve. Tím dojde k okamžitému zvýšení obsahu cukru v krvi a nastává stav zvaný hyperglykemie (nadbytek krevního cukru). Protože to není pro organismus příznivé, snaží se to kompenzovat vyplavením nadbytku hormonu ze slinivky břišní - inzulínu, který umožňuje přestup glukózy do buněk (glukóza je palivo pro buňky). Inzulín však příliš rychle sníží hladinu cukru v krvi a v důsledku toho dojde k jejímu přílišnému snížení - hypoglykemii, kdy máme opět cukru v krvi málo. Objevuje se brzy hlad, chuť na sladké, třes, podrážděnost, bolest hlavy, únava a další příznaky. Prudké výkyvy glykemie v důsledku konzumace cukru, sladkých limonád, sušenek a ovoce však značně namáhají slinivku a to představuje riziko vzniku cukrovky (diabetu).
K tomu, aby inzulin dobře a spolehlivě pracoval, je třeba chromu. Potřebujeme-li inzulin často, hladina chromu v organismu rychle klesá. Běžnou potravou je jeho přívod malý a inzulin nemůže dobře plnit svou funkci. Tímto procesem může také vzniknout jeden z druhů cukrovky, v jehož pozadí je nadbytečná konzumace jednoduchého cukru. Chrom je dostatečně obsažen v celozrnných produktech, ořechách, ovoci (zejména v borůvkách)
a v zelenině.
Dalším negativem je silné kyselinotvorné působení jednoduchých sacharidů (cukrů). PH krve je normálně mírně zásadité. Přísun silně zásaditého rafinovaného cukru způsobí reakci, při níž se krev stane kyselejší. K vyrovnání tohoto stavu jsou využívány minerály, zejména vápník, který se ve zvýšené míře uvolňuje z kostí a zubů
(a způsobuje jejich kazivost a oslabení kostí). Kyselé prostředí je živnou půdou pro růst bakterií a zánětlivé komplikace v celém těle. Organismus se brání a snaží se neutralizovat tento stav (normálně je lehce zásaditý) pomocí minerálních látek. Jednoduché sacharidy však žádné minerály nepřináší, proto dochází k vyplavení zejména vápníku, hořčíku a jejich vyloučení z organismu = dochází tak k řídnutí kostí - osteoporóze. Velmi často se vyskytující křeče v lýtkách můžeme ovlivnit vysazení jednoduchého cukru z potravy. Jsou totiž způsobeny nerovnováhou obsahu minerálů. Každý lékař vám potvrdí, že běžnou léčbou jsou jen velmi málo ovlivnitelné.
Dostane-li se do žaludku bílý rafinovaný cukr, žaludek je dočasně ochromen. Rafinovaný cukr je silná zásada a aby bylo dosaženo rovnováhy, žaludek vylučuje velké množství kyseliny. Trvá-li tento stav dlouho, mohou se vytvořit v žaludeční stěně vředy a jiné poruchy trávení.
|
