my jsme taky ze Středočeského kraje a jsme ve fázi psychotestů. Na SčK je dělá Mgr. Pečenková, taková trošku neurotická, neškodně působící dáma, která má hodně strach z FOD (mimochodem, FOD umožní i "anonymní" adopci, není to tak, že se musíte s rodiči/matkou setkat, ale narozdíl od úředníků tu možnost někdy zprostředkují, to jen na okraj). Ty testy jsou poměrně směšná záležitost, aspoň mně to tak přijde - úchyla by podle nich nepoznali, takže každej trochu normálně vystupující člověk s jistou dávkou sebekontroly "projde".
Po své zkušenosti doporučuju studovat co možná nejvíce zdrojů o adopci a PP - například Zpravodaj FOD, tam je toho hodně, na FOD i ochotně poradí se vším, co potřebujete (a vůbec bych se NEBÁLA, naopak, jsou jedni z mála, kterým jde opravdu o DĚTI). Pak třeba časopis Náhradní rodinná péče (vydává Středisko náhradní rodinné péče). Jinak mám i odkazy na určité internetové materiály jednoho psychologa, který se NRP věnoval, tam jsem se hodně dozvěděla - můžu Ti je napsat, když budeš chtít.
A Ve SčK se myslím čeká méně než pět let, ale záleží na požadavcích - bílé zdravé mimčo je samozřejmě něco jako šafrán. Ale zase ten FOD má podle mě těch miminek víc, loni to bylo asi devět přímo z porodnice... I když všeobecně se zaměřujou na ty "ohrožené" děti, tj. ty, které v děcákách a ústavech tvrdnou a nemají moc perspektivu. Osobně doporučuje zjistit si hodně o různých zdravotních rizicích dětí, skoro každý nějaký má, ale s většinou se dá žít (ono kdo je úplně v pohodě, že?). Obecně platí, že čím vyšší nároky na dítě (nízký věk, etnikum, zdraví, rodinná anamnéza atd.), tím delší čekací doba. Na druhou stranu je spousta dětí, který pomoc potřebujou a i s určitýma potížema se můžou stát dětma "někoho"... Možná je lepší dát si větší toleranci (tj. menší požadavky) a třeba se k vám dostane nabídka na dítě, který i třeba není miminko nebo dokonalý, ale zase je to "vaše".
To je tak všechno, co mě teď k tomu napadá - i tak je toho dost :-) Ahoj Lenka
A tady jsou nějaký ty odkazy: Klimešova stránka vůbec je plná dobrejch informací, ale základ pro psychologii rodiče i žadatele je jeho dizertačka: http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/disertace.htm
Na konci jsou i nějaký ukázky testů - on rozebírá korelace výpovědí žadatelů, to myslím není až tak důležitý, ale tu psychologickou část stojí za to pročíst víckrát (doporučuju všem).
Kdo umí anglicky, tak ten základ NRP u nás jsem podle tý jeho a dalších prací shrnula ve své seminární práci, on ji má na těch stránkách uveřejněnou na odkazu http://klimes.mysteria.cz/nrp/fortova.htm . Je to o dost stručnější a je tam víc pramenů než jen Klimeš.
Další věci jsou na stránce http://klimes.mysteria.cz/nrp/ ale ono jakmile se k němu na to dostaneš, tak už si tam cestičky najdeš. Stojí za to ho sledovat, je to moc chytrej pán.
Pokud vím, Matějček, Klimeš a jiní psychologové doporučují dítěti ŘÍKAT, že jsme si je vybrali a že je naše, i když se narodilo jinde. Ale to najdeš i v těch pramenech, co Ti tady ostatní rodičové doporučovali. Naopak znám případ čtyřleté adoptované holčičky, které se o vlastní matce vykládá tak často, že z toho má guláš. Takže bych nevolila ani jeden extrém (neříct x rozebírat to až moc).
No a jak už jsem psala včera, taková ta česká realitka se nejlíp vyčte ve zpravodaji FOD a časáku NRP. Občas na ČRo 1 Radiožurnálu bývaj dobrý příspěvky, ale to bych musela víc hledat, někde na internetu jsem to měla v mp3. Když na to narazím, ještě to dopíšu.
Lenka |
