Těhotenství se "započalo" o Vánocích roku 2003. Těhotenský test toto potvrdil asi ve tři hodiny ráno dne 19. ledna 2004. Již 27. ledna jsme měli první foto z ultrazvuku. Nevolnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. V tomto období jsem veškerou energii spotřebovala už ráno při cestě do zaměstnání. Snaha nepozvracet se a neuklouznout na zledovatělém chodníku byla vyčerpávající. Zvracet se mi chtělo i po obědě a proto se mou věrnou přítelkyní stala ledová Coca-Cola. I přes tuto malou nepříjemnost jsem byla ráda, že o našem miminku "vím".
8. března byly na ultrazvuku rozeznatelné např. i nosní dírky. Vše se zdálo být v pořádku, tak jsme v dubnu vyrazili na neuvěřitelnou, úžasnou a krásnou dovolenou na Madeiru. Miminko tam o sobě dalo poprvé vědět (fotbalista jeden). Stalo se tak při večeři v restauraci. Ke konci pobytu na tomto ostrově se vylouplo už i bříško.
Extrémní duševní pohoda byla hned po návratu narušena náhlou nutností odběru plodové vody v Hradci Králové. Čekaly nás tři mučivé týdny čekání na výsledek. Podrobný ultrazvuk svědčil o dobrém vývoji našeho potomka a záhy to potvrdily i výsledky testu odběru. Pak už se vše rozběhlo naplno. Nakupování oblečků, příslušenství, pročítání literatury a časopisů a také vymýšlení jména. Výsledky testu obsahovaly i pohlaví dítěte a jednoho červnového dne jsme se rozhodli, že ho chceme znát - v bříšku dováděla holčička.
1. července jsme koupili kočárek. O pár týdnů jsme si prohlédli budoucí místo činu - porodní sál ve zdejší (turnovské) porodnici. Moc se nám líbil.
Žádné speciální předporodní přípravy jsme neabsolvovali. Kila letěla nahoru (a břicho kupředu) mnohem rychleji, to mi však nebránilo ve výkonu mého zaměstnání. Živila jsem se převážně ovocem, sladkostmi a také mlékem. I paní doktorka potvrdila, že miminko bude "z těch větších". Nemohli jsme se dočkat. | 
