Z porodnice jsem odcházela jako pyšná spokojená kojící matka. Už jsem o sobě přestala pochybovat a docela jsem si věřila, že to zvládnu. Dcera na váze přibírala, byla asi největší hladovec v porodnici. Idylka však trvala jen pár týdnů.
Jednoho dne jsem pocítila bolest v levém prsu a objevila také zarudnutí, teploměr ukázal samozřejmě více než jsem si přála. A tím to vlastně začalo. Klárka se zlobila, že jí teče málo mléka. A zlobila se čím dál častěji. Pak už jsem kojila každou půlhodinu a mléko se nestíhalo tvořit. Na doporučení naší pediatričky jsme šly na převážení před a po kojení. Holčička po 3 týdnech ještě neměla svou porodní váhu (což bych nepovažovala za problém), ale při kontrole vypila jen 30ml (z obou prsů). Bylo nám doporučeno dokrmovat. A právě zde jsem já udělala tu velkou chybu a podala Klárce mléko z lahve. Nejdříve jsem ji zkoušela nakojit a potom dala lahvičku. O kojení samozřejmě ztratila brzy zájem.......a ztrácelo se i mléko. Levý prs odmítala úplně, z pravého pila pár minut a slabě. Odsávačky na mléko u mně bohužel nefungovaly. Ještě v šestinedělí jsem přestala kojit úplně.
Je těžké zde vyjádřit, jak jsem se tenkrát cítila. Dívala jsem se na naprosto spokojené, najedené a usměvavé miminko a přesto mi bylo moc líto, že to není díky mému mlíčku.
V dnešní době, která tolik propaguje kojení, se nekojící matka cítí jako absolutní nula. Tak jsem si i já připadala úplně neschopná a to hezkých pár měsíců.
A dnes? Stále lituji své chyby. Uvědomuji si, že kojení hlavně v prvním půlroce života miminka je nejen prospěšné pro jeho zdraví, ale také praktické (přikrmování až od 6. měsíce, cestování, vstávání v noci).
Ale nyní se dívám na téměř 14ti měsíční krásnou holčičku, která zatím nebyla nemocná. Asi od 7. měsíce prospí celou noc bez krmení.
Své další dítě bych moc chtěla kojit. A budu se o to maximálně snažit. | 
