15.12.2007
Začínám být malý stydlínek. Dřív jsem se vůbec nestyděl, ale poslední dobou, když k nám někdo přijde a nebo přijdeme někam my, tak mi zpravidla chvilku trvá, než se rozkoukám. Všelijak se kroutím a nejraději bych se schoval za mámu nebo za tátu :-) Během deseti minut, jsem ale opět ve svém živlu. A když už jsem v tom živlu, tak bych v poslední době chtěl moc rád chodit po gauči bez držení. Připadám si asi jako veliký frajer a vůbec si neuvědomuju, že můžu žuchnout na kokos :-( |